Google Translate


Přímo související články:

meditace návod
andělé - léčení s anděly
vývoj člověka a Země
odkazy

Nepřímo související články:

přednášky besedy videa
Indiáni



© 1999 ET

Nástrahy nových dimenzí a přítomných okamžiků
v dobru a zlu vůči lidskému já

Jak už je z nadpisu zřejmé, dotýká se velmi citlivých témat. Účelem tohoto článku není někoho či něco odsuzovat, jelikož každý a vše má svůj vývoj. Účelem je jen nastínit, že právě v okamžiku, kdy se dospěje do určitého bodu, existuje stav, který nás buď posune dál nebo pozastaví ve vývoji. V duchovních směrech totiž panují již delší dobu určité "moderní trendy", které mají i svoje určité nástrahy...

 Podvod 5D - páté dimenze:

Ukázkovým příkladem nových směrů je propagace 5D - tzv. 5. dimenze. Lidé ještě nezvládli stavy duality a trojrozměrného světa, natož rozměr či dimenzi čtvrtou a už máme být v páté? To se říkalo už před, a hlavně po roce 2012, kdy se jaksi nepodařil hromadný přechod lidstva i planety Země do této vyumělkované 5D reality. Pak byla oznámena, stejně jako u "konců světa", další data "otevírajících se brán" a někteří, už v páté dimenzi údajně jsou... Ano, mnohé je individuální záležitost a určitý konec rokem 2012 nastal. I změny se dějí, nikoliv ovšem, často zavádějícím popisem. Do vyšších dimenzí se lze samozřejmě dostat, ale pokud příliš nedokonale zvládneme ty předešlé, pak jsme v těch vyšších "nevyvinuti či pokrouceni" a na dlouho v nich takto uvízneme. Praktický příklad: Můžeme být velmi sečtělí, znalí a žít v nějakém myšlenkovém světě nebo dlouhé doby meditovat a nacházet se vy vyšších stavech. Ovšem budou-li nám lhostejné potíže druhých, dále se nedostaneme. Přitom je jedno, zdali nám budou lhostejné jen tak nebo je dokonce budeme mylně chápat za jejich karmu. Různými metodami lze sice docílit vysokého stavu, v něm ale bloumáme osamoceně nebo vláčeni vládci těchto světů. Jsme zkrátka buď vedeni či vláčeni, záleží na mnoha okolnostech. Přesto, že máme svobodnou vůli, naplňuje se zatím jen z části a vždy jsme pod vlivem některých bytostí. Síly dobra nás vedou s respektováním této naší "mladé" svobodné vůle a síly zla nás vláčí, manipulují a svobodné vůle se chtějí zmocnit, jelikož ji sami nemají. Není to tedy tak, že by se o lidi tyto síly nezajímaly a "pokoušely" jen andělské a vyšší světy. K dobru a zlu o nichž někteří také tvrdí, že vlastně neexistují, ale až na konci článku, nyní zpět k 5. dimenzi: Nikdo o ní pořádně nic neví a přitom jsme k ní různě naváděni. Je popisována vznešenou charakteristikou a pojmy, které už byly mnohokrát zneužity. Člověk je lákán, aby byl všude co nejdřív a nejvýš, přitom "nevidí, neslyší". Aby k tomu nedocházelo, neměly by se příliš přeskakovat nutné fáze vývoje, což se dnes děje vlivem některých "učitelů" či duchovních praktik a směrů, jenž mají společného jmenovatele – chybí jim kristovská podstata. (Má širší význam než lze zde popsat). Pokud člověk přeskočí tuto část, část čtvrtou - srdeční, v té vyšší je omezený. Přitom je jedno, jak se nabízené sféry nazývají. Není dost dobře možné naplněně žít v nějaké vyšší dimenzi a nazvěme ji klidně pátou, aniž by se tak nestalo v těch nižších. Symbolicky to lze srovnat s čakrami člověka: Máme-li být správně v té páté, pomocí níž bychom měli v dobrém hovořit, je nutné, aby nám i s láskou bilo srdce v té čtvrté a měli jsme zvládnuté emoce čakry třetí. Jinak budeme hovořit zle, nedobře... Podobně je tomu, když se předčasně ocitneme ve vyšší dimenzi, kam se správně a neohroženě můžeme dostat jen pomocí vlastností a charakteristiky představitele univerzální láskyplné cesty s vlastním příkladem. Toto není žádné dogma, jelikož Ježíš Kristus je nejen tímto, ale i bytostí s významem minulosti, současnosti a budoucnosti. Je to jeho bytost, která hlídá přechod do vyšších dimenzí a sfér jednotlivců i lidstva. Je tzv. "velkým strážcem prahu". Pokud o něm někdo hovoří v souvislosti s jakousi 5. dimenzí, pak je třeba být na pozoru, jelikož o tom, o čem nikdo nic pořádně neví, se dá rovněž také cokoliv navykládat. V souvislosti s "druhým příchodem" mají lidé vystoupit do vyšší sféry, ta je ale právě Jeho sférou. Postup do vyšší dimenze je možný, včetně přeskočení některých stupňů, ovšem úspěšně pouze za předpokladu, že tyto stupně máme už nějakým způsobem zvládnuty. V případě, že lidé nejsou připraveni, ale postup je nutný z hlediska vývoje člověka i vesmíru, jak se tomu děje dnes, potom změny proběhnou s výsledkem, který odpovídá poměru úrovně jednotlivců, vůči úrovni požadovaného vzestupu. Proto přichází tato proměna či transformace nebo jak říkali indiáni, velká očista...

Moc i nemoc přítomného okamžiku:

Nelze namítnout nic proti tomu, aby se člověk "přehnaně nezaobíral minulostí ani budoucností" a hleděl si toho, co má udělat tzv. tady a teď. To je velmi správný přístup. K tomu by postačil krátký výklad či přednáška, ale vznikl z toho fenomén velkých rozměrů, prezentován často zcela jinak. Údajně lze žitím v přítomném okamžiku překonat případné problémy minulosti, včetně karmy, a tím i z toho plynoucí zátěže budoucnosti. Minulost ani budoucnost prý v podstatě neexistují a podobně. Přítomný okamžik s "tady a teď" se stal zjednodušenou frází. I toto je totiž třeba uchopit dle jednotlivé situace, jinak „tady a teď“ může znamenat nezodpovědnost a „po mně potopa“!  Jestli si totiž někdo myslí, že překoná minulou karmu „přítomným okamžikem“ nebo tím, že nebude řešit budoucnost, je na prudkém omylu, pro sebe i okolí. Vyřešení problému jen odsune. Chyby z minulosti lze napravit jen odpuštěním a změnou jednání. V minulosti navíc proběhlo mnoho dobrého a krásného, takže i toto se se pak vytrácí a "není na čem stavět".  Aby přítomný okamžik měl smysl, dal by se vyjádřit jednoduše: "Žití v přítomném okamžiku či tady a teď "má smysl jen tehdy, pokud žiji poučen z minulosti přítomným okamžikem pro budoucnost...

Dobro a zlo, pravda a lež:

5D - páté dimenze a přítomné okamžiky nejsou ještě nic oproti tomu, jak se dnes někdy začíná prezentovat dobro a zlo. Podobně jako minulost a přítomnost prý vlastně neexistuje. Nebo, že zlo je jen nedostatek lásky. Aby toho nebylo málo, tak konáním dobra prý podporujeme zlo a pácháním zla zase dobro. Už jen při psaní těchto řádků je mně těžce. Podáme-li někomu "pomocnou ruku", někde jinde prý tvoříme zlo... Tato smutná tvrzení přitom nejsou ojedinělým výstřelkem, ale čím dál častější propagandou. Věc se vysvětluje naprosto vytržená z kontextu nebo na neadekvátních příkladech karmy či třeba přírodě a zvířatech, kdy jedno zvíře zabije druhé nebo jinou plodinu, ta zase další atd. Takové srovnání, však nelze ke zlu vůbec dát, jelikož se pletou dohromady zcela jiné zákonitosti. Protože jsou spojeny i s ostatními tématy článku stojí za to, tento základ základů všech skutečných zasvěcení zopakovat:

Minerály mají jen tělo fyzické. Rostliny tělo fyzické a éterické (životní - lehce přesahuje a jemnhmotně kopíruje  fyzické). Zvířata fyzické, éterické a astrální (pocitové - většinová část aury). Člověk má tělo fyzické, éterické, astrální a já (ego). Svým fyzickým tělem je tedy spřízněn se všemi, svým éterickým tělem s rostlinami a zvířaty a tělem astrálním už jen se zvířaty. Svým já pak není spojen s nikým z nich a já (ego) je právě složkou, kterou se od ostatních odlišuje. Pomocí já-ega má člověk na rozdíl od nich svobodnou vůli a v mnohém rozhoduje samostatně. Tu oni ještě nemají, žijí ve skupinové duši a duchu. Potud nejstručnější charakteristika nutná k vysvětlení.

Jestliže tedy například zvíře zabíjí jiné, činí tak na základě instinktů, pudů či přežití, řízena skupinovým duchem - ne z vlastní vůle. (Podobně je tomu u minerální a rostlinné říše). Kdežto člověk, který už má své já, jedná z vlastní vůle nebo ovlivněn cizími silami. Nikoliv, že by byl veden lidskou skupinovou duší a duchem, jak tomu bylo kdysi, když byl na úrovni zvířete. Jestliže člověk úmyslně či jen tak způsobí někomu fyzickou nebo psychickou bolest, nejedná se o projev instinktů k přežití, ale o projev vlastního zla nebo zlých sil na něj napojených. Přirovnávat tedy neexistenci zla na rostlinném a zvířecím světě nelze. Stejně tak nelze říci, že zlo je jen nedostatkem lásky. To bychom ho totiž vlastně chlácholili, ospravedlnili a otvírali cestu k jeho dalšímu šíření. Copak ten, kdo fyzicky či psychicky někoho trýzní nebo mučí (a představte si ty nejhorší možnosti) má jen nedostatek dobra a lásky? Nikoliv, o nedostatek může jít jen v některých případech, kdy sami nejsme zlí, ale nedovedeme se tomu postavit, ovšem je-li něco pácháno úmyslně a nadbytečně, jde o zlo se vším všudy. Buď naše vlastní nebo to, které nás ovlivňuje. Další pokroucená tvrzení jsou, že lidská či zvířecí duše si sama vybírá i to nejhorší utrpení třeba v koncentračním táboře nebo zemědělském velkochovu. Nic takového se neděje. V případě lidském může jít o karmu a v případě zvířecím už ani o ni. Jak je naznačeno výše, například kráva si nemůže sama vybrat, jestli půjde trpět do velkochovu nebo na ekofarmu, jelikož je řízena skupinovou duší a duchem a společně s nimi podléhá jiným zákonitostem. Člověk si sice mnohdy vybírá, ale také mu může být určeno... V některých případech jde i o určité obětování se. Je věcí různých vyšších sil a člověka samotného, jestli vzniká bolest. Jestli tomu pořád někdo nerozumí, nechť si představí to nejhorší utrpení v dětském těle. Bohužel takhle tvrdě to musí být některým řečeno. A neobstojí ani tvrzení, že se jedná o zaslouženou karmu, jelikož právě na dětech je přítomnost zla jedním z důkazů. Dítě nemá ještě plně svoje já, to k němu sestupuje až v období dospívání. O karmu může jít někdy jen částečně, protože kdyby se jednalo pouze o karmu, neměla by plný účinek, jelikož dítě není ještě schopno se z karmických souvislostí poučit. Karma jako zákon příčiny a následku ještě neznamená, že je to to stejné jako dobro a zlo, nebo že ony jsou jejím vykonavatelem. A není to vždy tak, že by se člověk jen sám trestal "přitáhnutím" odpovídající situace. Stejně jako je karma velmi složitý pojem, který jsme zdaleka neprozkoumali, rovněž i s dobrem a zlem je to tak. I ony mají svoje stupně a krom nich jsme některé zlo vytvořili sami svým jednáním a další má původ jinde. To vlastní může být nástrojem pokroku, pokud se poučíme z lidového rčení, že vše "špatné je k něčemu dobré". Když se nepoučíme, pak přichází karmické následky. To další, jenž má původ jinde není prozatím většina lidí schopna rozlišit, a i to má určitý důvod. Existují totiž některé vývojové fáze člověka, jenž mají svou důležitost. Pokud neumíme chápat ani vlastní stupně a druhy zla, jak bychom mohli správně chápat třeba rozdílnosti luciferských a ahrimanských sil. Je značný rozdíl, jestliže někdo zle jedná v těžké nouzi či v afektu nebo naopak pečlivě, chladnokrevně, pravidelně atd...

V základu platí, že protikladem jakéhokoli zla není nějaké dobro, ale jiné, protichůdné zlo. Dobro pak tvoř í vždycky pozitivní střed mezi oběma extrémy. Dobro a zlo prostě existuje stejně, jako láska a nenávist či pravda a lež, nestojí však vždy proto sobě. Chceme-li nějaké další přirovnání, pak pokud by vlastně neexistovalo zlo,  potom by nemusela existovat ani lež. Ale každý ví, že lež prostě existuje. Také by někdo chtěl říci, že když o něčem lžeme, tak jinde vzniká pravda nebo že lež dělá někomu dobře? Snad jen milosrdná lež může mít výjimečně smysl, ale to je jiná kapitola... Ke lži snad ještě jen to, že v duchovním světě je v podstatě vraždou. V něm je totiž pravda živá jako předobraz, a pokud lžeme, zabíjíme tím duchovní obraz dané pravdy... Odkud pramení vyšší úroveň lži nebo lhostejnost - zlo, a že ono není součástí božích a láskyplných duchovních sil, nelze obsáhnout v tomto článku. Je však důležité nemít strach toto vše vyslovovat, poněvadž  strach svazuje a je jedním z nástrojů ovládání. Nikoho bychom neměli strašit nebo špatné věci řešit stejnými prostředky - jinou lhostejností, lží či zlem. S jejich různými podobami a stupni je to složitější, ale lze konstatovat zásadní: Lež i zlo existuje a nemůže být jen nedostatkem lásky, ale může být láskou přetvářeno. I když je zde od toho, aby přivedlo lidstvo na vyšší stupeň, nelze ho ospravedlnit. Jak říkal poslední vysoký zasvěcenec Rudolf Steiner - ještě větší dobro bude muset povstat, aby bylo zlo poraženo. Myslím, že vhodnější výraz je odděleno, odmítnuto či přetvořeno atd. Vždy dle odpovídajících možností. Snad by mohla i platit obecná poučka: Jestliže zlo již proběhlo  - poučit se z něho, děje-li se - přetvořit je, pokud se ještě nestalo - odmítnout je. V budoucnu se nepůjde vyvíjet stále stejně tím, že k vývoji potřebujeme zlo, aby dobro povstalo. Ono totiž může povstat i bez zla samo od sebe, což se už nyní děje. Zlo není dobrem, ikdyž sice může dobro přivodit, ale to je tak všechno, co můžeme konstatovat, pokud neznáme všechny souvislosti. Tohle totiž platí v naší době, ale nesmíme se toho držet. Každá doba má svůj vývoj a pokud bychom u tohoto zůstali, dojde jednou k sebedestrukci, kterou si i jedna část lidstva přivodí. Dobro musíme konat i bez zla přirozeně a bez sobeckých motivů, pak teprve můžeme mluvit o lásce...

Boj proti lidskému já:

Člověk je na Zemi jediným fyzickým organismem, který má vlastní identitu já - ego. To dostal od vysokých duchovních bytostí před dávnými věky na přelomu doby Lemurské a Atlantské, kdy se ale ještě choval spíše jako zvíře, jelikož ego bylo zcela nevyvinuto. Přesto, že je to tedy už poměrně dlouho, je lidské já stále nedokonalé i nejmladším článkem člověka a všechny uvedená těla jsou starší a dokonalejší. Poměrně málo lidí zatím zná tyto dávné děje vzniku a vývoje člověka i jeho těl, a proto dochází k dezinterpretacím. Mnozí si myslí, že ego či lidské já je špatné, je třeba ho potlačovat, rozpouštět nebo opět známá hantýrka a sugesce, že vlastně neexistuje. Tahle tvrzení jsou velmi nebezpečná. Jsou infiltrována temnými duchovními silami, které usilují o to, se postupně lidských já zmocnit. Čím víc si člověk nechá vymýt mozek, oslabit astrální tělo a svoje já, tím více přichází o to jediné co má  - o svou identitu. Postupně může klesnout na úroveň zvířete, ba ještě níž, jelikož zvířata mezi tím udělají pokrok. Už dnes je možné vidět lidi, kteří vlivem některých duchovních směrů mírně řečeno ztrácejí půdu pod nohama, bloumají neukotvení nikam, v domění, že se spojují s "universem"... Naopak ti, kteří lidského já sobectvím zneužili mají v dnešním světě nahoru čím dál více. Vidíme tedy jedny egem oslabené a jiné nabubřelé. Paradoxem je, že obě skupiny jsou pod nadvládou podobných sil, jen s odlišným charakterem a způsobem ovlivňování. Mnohé z této problematiky je uvedeno v článku o Andělech a luciferských i ahrimanských silách. Abychom se vyvíjeli alespoň v základu správně, je nutné vědět, že ego a lidské já není špatné, jen je potřeba ho správně směrovat, aby nebylo sobecké. Čím více se nám to podaří, tím lépe se bude žít danému jednotlivci i celé společnosti. V tom tkví jedna z pravých podstat principů, které zde zanechal Ježíš Kristus. Nesmíme být zkrátka sobečtí, protože egoismus se bude rovněž stupňovat, až jednou zničí část lidstva.  Naše já si ale musíme ponechat a zušlechťovat ho, podobně jako astrální (pocitové, emoční) tělo. Není možné se nechat okrást o to nejcennější co máme, ani od lidí, ani od jiných sil. Můžeme polemizovat, jestli je ego a já zcela to stejné nebo je ego právě jen sobeckou částí já. Pokud to budeme brát jen jako pojmy a bude nám jasné o jakou podstatu problému jde, nic se neděje, jelikož já samotné je ještě složitější, nejenom já nižším a Já vyšším... Jestliže chceme uvažovat o tom, že by se naše já mělo s něčím nebo s někým spojit, pak by to nemělo být cosi neurčitého. To, s čím se lze spojit, aniž bychom cokoliv utrpěli, ale naopak jen získali, je Kristus sám. I se zachováním vlastní podstaty, právě skrze Krista můžeme být jedno velké Já...

Závěr:

Jak již bylo řečeno na začátku, není smyslem článku kohokoliv soudit za jiné názory. Jen by si měl každý,  kdo někde stojí, něčím prochází a postupuje uvědomit, kdy a s čím vlastně vystoupit veřejně a ovlivňovat ostatní. Kdo má vlastní soudnost a pokoru ví, že jsme v  mnohém nedokonalí a to platí i pro tento článek. Jeho hlavním smyslem je poukázat na to, že ne vše co se třpytí je krásné..., na složitost daných témat... V jejich aspektech je celkově stručný, ale jako základní orientace postačí. Je směrován nikoliv k tomu co frčí, je moderní nebo co chce kdo slyšet, ale co řečeno být má. A to i za cenu nějaké vlastní oběti, jelikož ona je jednou z cest k růstu. Bylo by námětů více, ale v podstatě se znovu prolínají. Například domněnka, že zasvěcení nějakého stupně lze koupit na kurzu či snaha, abychom se již nemuseli inkarnovat, což je v podstatě sobecký cíl. Učiní-li se navíc předčasně, člověka zastaví podobně, jako ve smyslu honby za vyššími dimenzemi. Používejme tedy kombinaci intuice i logiky k tomu, aby nás kde kdo pěknými řečmi neoklamal a vše se bude otevírat jak má. Další módou je nabádání k "vymanění se z naší mysli". Přitom každá doba nese nějaké úkoly a charakteristiky. Jestliže lidstvo v časech lemurských rozvíjelo instinkt a v době atlantské hlavně paměť, v naší době je to právě myšlení. Z toho bychom se neměli vymaňovat, ale spíše ho ovládnout, což nepůjde bez kombinace všech ostatních faktorů a vlastností člověka.

Přes všechno uvedené si zkusme na chvíli představit, že následující dimenze odpovídá popisu jejich propagátorů. Že nic nebylo, nebude a jen jsme - minulost ani budoucnost, jen přítomnost. Že zlo neexistuje a naše já je jen iluze či se rozplynulo...................    Co z toho vyplývá?     Vývoj končí...     A to je zhruba to, oč jde silám, jenž mají společného jmenovatele...

Je tedy možné jít cestou "stagnace domnělé dokonalosti" nebo cestou růstu. Ti z lidí, kteří si vyberou náročnější vývoj růstu, budou jednou svědky nádherných vlastností člověka i obyčejných zdokonalování smyslů, které už dnes jde přirovnáním postřehnout. Například náš hmat je nejcitlivěji soustředěn do dlaní a prstů, ale i jinou částí těla a kůže hmat už vlastně máme. Podobně tomu bude i s ostatními smysly včetně zraku či sluchu. Jednou bude člověk jedno velké ucho a jedno velké oko.

Většina sporů o pojmy pramení z neznalosti nebo z nepochopení a nedorozumění. Je to i tím, že mnohé z nich byly pokrouceny pouhým rozumovým chápáním nebo naopak chybnými pocitovými emocemi. To platí třeba i pro něco tak důležitého, jako jsou evangelia. Ty nelze už jen číst rozumově, doslovně materiálně, nýbrž hledat jejich pravou esoterní duchovní podstatu. Jakmile začneme opět  vnímat éterné a astrální síly duchovního světa, ale na vyšším stupni než dříve, vše dostane nový rozměr. To půjde jen tehdy, pokud se vznešená slova, pojmy a myšlenky stanou životem. Pak se dříve či později dočkáme skutečné radosti a štěstí, což je zatím povětšinou prožíváno z hlediska osobního nebo k našemu okolí. Nikdo totiž nemůže být zcela šťasten pokud  jiní trpí. To je jednou ze zásad Andělů, kteří první stojí nad člověkem a postupně se stane i zásadou jedné části lidstva. To se totiž začne čím dál více rozdělovat. Mnohé souvisí s dnešní přechodnou dobou, ať už jí říkáme proměna, vzestup či transformace. Ta nastane a prolíná se i s "druhým příchodem", jehož podstata je uvnitř i vně, kdy mu člověk otevře své srdce a lidstvo pak vzestoupí výše. Přesto, že "karty jsou už do určité míry rozdány", stále záleží na každém, jak svůj osud pozmění a do kterého proudu se zařadí. Vše lze dokázat nikoliv bezmyšlenkovitým, vykořeněným bloumáním oslabeného já v přítomném okamžiku nějaké neznámé dimenze, ale naopak fyzicky skutky s vůlí, vírou, láskou a nadějí, protože budoucnost existuje...


Související články:

Ostatní články seriálu proměny a transformace naleznete číslované pod částí 1. Hlavní sdělení nebo v levém menu.

Obsah této stránky je jakkoliv šiřitelný, pokud bude na tuto původní stránku zřetelně odkázáno písmem či slovem...