Kosmická znamení archandělů
Našemu světu vládne hlavních sedm Archandělů. Ti se projevují v různých formách a cyklech. Od těch dlouhodobých, jakožto duchů času, kteří se střídají zhruba po 354 letech až po ty, jež sem přicházejí, jako vládci čtyř ročních období. Časový údaj 354 let není náhodný a má vztah k oběhu Saturnu kolem Slunce a Měsíce kolem Země. Od roku 1879 je hlavním duchem času Michael a bude jím odedneška ještě 217 let. Každoročním vládcem jara je archanděl Rafael, který je současně i nejvyšší bytostí druhého nebe – sféry Merkuru. Přichází po zimní vládě Gabrielově, aby pokračoval v tom, k čemu nám tento biblický zvěstovatel připravil půdu. Ta v zimě spí stejně, jako bytosti v jejím nitru čekající na obrodu a nový způsob života.
Hlavním úkolem Rafaelovým, je léčení, obrození a ochrana. Je rovněž patronem cestovatelů, ale i vystěhovalců... Ovládá síly tvořící hrudník a dech, ovlivňuje naše ideály a myšlení. Přitom rozmanitost, jakým tento úkol plní je nepřeberná. K tomu běžnějšímu patří různé nemoci, jimiž si musíme někdy projít, aby se naše tělo zbavilo něčeho, co by jinak mohlo způsobit mnohem vážnější potíže. Jsou to vlastně naše menší prohřešky a disharmonie nahromaděné za uplynulá období, které se mohou odplavit při menších trápeních chřipky či virózy. To ostatní je zodpovědné za potíže těžšího rázu, kdy si už karma vybírá svou daň. Přitom tato návštěva z minulosti nemusí být nikterak dávná, poněvadž nemoci karmické mohou pramenit i ze současného života. Je to právě moc Rafaelova, které lze využít i v tomto případě, kdy v pokorném rozjímání můžeme přijít na to, proč nás to či ono tolik trápí. Stejně tak nám mohou tyto mocné síly duchovního světa pomoci i prostřednictvím léčiv, které ovládají pomocí nižších hierarchií přírody. Každý minerál i rostlina mají totiž svoje jemně-hmotná těla až v duchovních světech a zde jim vládne skupinová duše a duch. U nich již není problém se „domluvit“ s andělským a archandělským světem... I v případě, kdy nejsme vědomě znalí léčebných postupů, je to často náš anděl, který nám našeptává, co by nám prospělo. Nazýváme to běžně intuicí, ovšem za ní se skrývají právě naši rádci nejoddanější, andělé. Jsou nám nejblíže nejen proto, že i jejich svět je s naším fyzický přímo protkán, ale i proto, že jejich astrální sféra je i sférou měsíční. Luna je našim nejbližším souputníkem a jeho sféra prvním centrem andělským a vládcem samotného Měsíce je archanděl Gabriel. Tak, jako jednotliví andělé mohou sdělovat zprávy i běžným lidem, mohl archanděl Gabriel zvěstovat narození Jana Křtitele a Ježíše Krista. Není náhodou, že se Ježíš narodil v zimě a události na Golgotě se odehrály na jaře. Vzkříšení Kristovo koresponduje s jarní přírodou, vycházející vstříc novému životu. Každý rok je nám to připomínáno. Vidíme, jak jde Kristus ruku v ruce s vládcem jara Rafaelem až do horkých letních dnů, kdy vládu přebírá archanděl Uriel. Jarní rovnodennost a velikonoční svátky jsou v jistém smyslu spjaty, jako zimní slunovrat a Vánoce. Není tomu zdaleka tak, že by tehdy „církev pohanům svátky kradla“. Naopak bylo zákonitostí, ve kterém období se mohl Ježíš narodit, ve kterém se stát Kristem a kdy vstát z mrtvých. Církevní svátky z těch pohanských přirozeně povstaly, protože tyto události se děly v jejich rytmu. A byly to právě zasvěcenci starověkých pohanských národů, kteří v daný čas očekávali Kristovo zrození i zmrtvýchvstání. To, že církve všechnu duchovnost člověka, Země i vesmíru později zmaterializovaly a uvrhly lidstvo ke hmotnému vývoji, je věc pro jinou úvahu... Ta současná by nám zkrátka měla pomoci, rozpomenout se na to, že člověk byl dříve schopen vnímat za jednotlivými planetami i konkrétní duchovní bytosti, včetně jejich vládců archandělů. Ovšem i zde platí dualita a každá planeta má i svého démona. Například sluneční síly archanděla Michaela nás vedou ke Kristu, posilují naši individualitu a učí nás rozlišovat „dobré od zlého i pravdu od lži“. Naproti tomu, sluneční démon a jeho síly naši individualitu všemožně vychytrale oslabují a chtějí se našeho já zmocnit. Nabádají člověka, že vše je dobré a zlo neexistuje.
Zůstaňme však nyní u těch sil láskyplných a u toho, jak se postupně učit vnímat jejich podstatu a vliv. Nejde o to, se jen něco schematicky naučit, ale přidat k tomu i stavy běžného života. Pozorovat dění kolem sebe, ale nevidět jen hmotné. Tak například v začátku roku 2016 byl na nebesích zcela výjimečný úkaz, kdy došlo k měsíční pouti přes planetární soustavu. Každý, kdo se probudil před východem Slunce, uviděl při jasné obloze (pouhým okem bez dalekohledu) současně Merkur, Venuši, Mars, Saturn i Jupiter a všechny v jedné linii! Planety byly každý den seřazeny na předjitřní obloze prakticky od východu na západ. Jev trval skoro tři týdny až do 20. února. A to není zdaleka vše. Měsíc, který začal z úplňku postupně ubývat, „přeskakoval“ z planety na planetu. Proces začal 27. ledna, kdy luna prošla nejméně 5° od Jupiteru. 1. února byla polovina Měsíce jen několik stupňů od rudé planety Mars v souhvězdí Vah a o dvě rána později prošel 3. února tlustý srpek Měsíce kolem Saturnu. A to nejlepší přišlo nakonec, kdy 6. února tenký srpek Měsíce vytvořil trojúhelník s Merkurem a Venuší, aby potom přešel do novu. Když pozorujeme takovýto jev jen astronomicky, pak si řekneme, že je to vskutku krásné i působivé. Ale to je také vše... Nic více se nedozvíme. Jestliže si ale uvědomíme, že za každou planetou stojí duchovní bytosti a síly včele s archandělem, vznikne vjem mnohem hlubší. Potom pozorujeme zrakem tu „nebeskou šou“, ale srdcem vnímáme a před duší nám vystane, kterak se měsíční archanděl Gabriel setkává nejdříve s jupiterským Zacharielem, potom s marsickým Samaelem a saturnským Orifielem. A na závěr zakotví v trojúhelníku s Anaelem a právě jarním Rafaelem. Protože Anael je vládcem lásky Venuše a Rafael léčitele Merkuru, už se začíná rýsovat jakým způsobem a co je vlastně třeba léčit. Dnes už nejde jen o láskyplné léčení jednotlivých lidí a naší planety, ale lidstva jako celku a v podstatě celého vesmíru. To bylo právě naznačeno touto velkolepou Měsíční poutí, jejímž prostřednictvím to Gabriel oznamoval každé jednotlivé planetě a jejím archandělům. Když nebudeme hledět jen k zemi, či do dalekohledu jen pro zážitek, potom postupně získáme vhledy skryté. I tato nebeská měsíční pouť nesla vibraci letošního roku devítky, když započala 27 ledna. Kromě toho 9. března proběhlo úplné zatmění Slunce nad Pacifikem a za nedlouho přijde poměrně netradiční jev.
9. května 2016 nastane ne zcela běžná událost, která přichází zhruba 13x za století. V tento den se uskuteční přechod Merkuru přes Slunce. Celý úkaz bude pozorovatelný z Evropy včetně České Republiky. Pokud bychom na něj hleděli pouze astronomicky, potom nám stačí použít příslušnou techniku, přečíst si internetově dostupné popisy, a bude-li příznivé počasí, pokochat se pohledem. Jestliže ovšem budeme vnímat tento jev i zrakem duchovním, potom víme, že do sluneční Kristovy domoviny, bude přicházet Rafael vstříc Michaelovi. Dnešnímu vládci Slunce i současné zemské periody. Čím více poznáme jejich vlastnosti, tím jasněji nám vyvstane obraz Merkurovy hole se dvěma hady, kteří nepředstavují jen idu a pingalu lidské páteře. Pochopíme, že jde rovněž o morální sílu k rozpoznání dobra a zla pomocí hole s hady podobně, jako u Michaelovy výzbroje. Ovšem i hadí páteřní kanály značí morálku a svědomí, když třeba říkáme, že někdo „nemá páteř“. Archanděl Rafael přináší z kosmu světlo duchovních hierarchií, a toto Boží světlo vetkává do slunečních paprsků jarního vzkříšení. Právě on je zasvětitelem Kristova impulsu zmrtvýchvstání a vzkříšení, přijetím jeho obrozující lásky. Ovládá na jaře bytosti země, které do ní na podzim sestoupily a nyní zase vystupují vstříc novému životu. Na spirituálně založeného člověka působí Rafaelovy jarní síly touhou po vyšších světech a krása přírody inspiruje umělecky založenou duši. Tím, že éterné tělo se rovněž povysune, člověk prožívá jakési nadšení pro všechno. Musíme však dávat pozor, aby nás veškerá jarní krása neoslepila a odolávali jsme prostým tužbám luciferských a ahrimanských sil, svodů karmy. Mezi těmito dvěma ničiteli člověka stojí na Velikonoce zmrtvýchvstalý Kristus, jako střed naší osobnosti, neutralizující jejich vliv. To je onen had obepínající kříž, kterého máme spoutat silou Kristovou a Rafaelovy merkurské hole. Pak jsou naše přání a ideály čistého charakteru. V naší křesťanské době působí Rafael společně s Michaelem. A právě to se nám silně připomene 9. května přechodem Merkuru přes Slunce. Tak je nám fyzicky vyjádřeno to, co přichází z duchovních světů. A jedině tím, že duchovnost umíme vyjádřit konkrétně, snášíme ji na Zem a činíme ji živoucí silou...
Související články:
Ostatní články seriálu proměny a transformace naleznete číslované pod částí 1. Hlavní sdělení.
Obsah této stránky je jakkoliv šiřitelný, pokud bude na tuto původní stránku zřetelně odkázáno písmem či slovem...